Senco Doubravka - Kohouti Rokycany 14:8 (7:6).
Vstup do zápasu byl z říše snů. První dva útoky a vedli jsme 2:0. Brzy potom to bylo 4:0. Byli jsme důrazní, přesní a vyšlo vlastně všechno, na co jsme sáhli. Na utkání se byl podívat Jára "Holanďan" Šimr a říkal mi: "Vy hrajete fakt dobře. Ale Senco se nedá, ještě to bude bitva." A měl pravdu. Od půlky zápasu se začalo projevovat, že většina soupeřů byla o rok starších. Našim klukům došly síly. Tady ale musim napsat, že kdyby v době střídání sledovali u lajny, jak hrajou jejich spoluhráči a nehonili se za míčem někde jinde, tak by těch sil bylo při zápase víc. Disciplína je pořád velký problém...
Martin Klička toho pochytal strašně moc, nebýt jeho, dostali jsme ještě dalších sedm kusů. Proto se mi nelíbí, když potom kluci říkali: "Martin špatně rozehrál a byl to vlastňák." Martin totiž často neměl komu dát míč. Proto jsem rád, že si dovolí udělat kličku, než aby balón nakopnul nazdařbůh dopředu. Musíme stále pracovat na tom, abychom byli pořád v pohybu a nabízeli se na přihrávku. Ale sami jste viděli, že se to lepší a počet přihrávek se zvětšuje.
I přes prohru nemám klukům moc co vytýkat. Všichni bojovali, snažili se, nevypouštěli souboje, nebyl tam nikdo jen tak do počtu. Nemůžu po nich chtít, aby celou dobu dokonale drželi své pozice, nejsme ligový mančaft a nechci na ně pořád křičet, kdo má kde běhat. Tohle kluci časem pochopí.
Opět děkuji rodičům za atmosféru a za to, že působí tak sympaticky a nekonfliktně. A že povzbuzujou, ale netrénujou.
Góly: 3x Čoka, Motlík, Novák, Jedlička, Brabenec, Marko